pondělí 28. dubna 2014

Jaro v plném proudu

   Opět jsme vyrazili za našimi známými k Babiččině údolí. Jelikož v Ratibořicích probíhaly ovčácké slavnosti, rozhodli jsme se tam zajet podívat. Akorát jsme stihli projít všechny stánky a omrknout ovečky, když začalo pršet. Výlet jsem tak předčasně ukončili a radši se schovali.




   Naštěstí si to pak počasí rozmyslelo a tak jsme si užili krásné odpoledne venku se zvířátky.






   Nejlepším překvapením však poté bylo narození 3 malých koťátek :).



pátek 18. dubna 2014

DIY: Čokoládové minicupcakes s tvarohovo-šlehačkovým krémem

    
    V poslední době je pro mě pátek nejenom ve znamení úklidu, ale také pečení. Sice máme před Velikonocemi, ale beránek a mazanec se u nás budou péct až o víkendu. Proto přišly dnes na řadu minicupcakes. Opět podle vyzkoušeného receptu (jako už jsem psala zde), podrobný návod mé ségry zde

   Suroviny:

  • 2 tabulky Figaro hořké čokolády
  • 125 g másla
  • 4 vejce
  • 200 g třtinového cukru
  • 2 lžíce kakaa
  • 200 g hladké mouky
  • 1 lžička prášku do pečiva (může být "klasický", já však použila bez fosfátu)
   Na krém:
  • tvaroh vaničkový
  • smetana ke šlehání 31 %
  • cukr dle chuti
   Čokolády s máslem rozpustíme ve vodní lázni a necháme trochu zchladnout. Mezitím vajíčka vyšleháme s cukrem do světlé pěny. Přidáme k nim kakao, zchladlou čokoládu a poté i mouky s práškem do pečiva. Těsto lžicí nalijeme do košíčků - já jsem použila plech na 24 mini muffinů, vystlaný košíčky (tuším že střední velikost). Nemusíme povrch nijak uhlazovat, těsto se samo "rozplizne". Nelijte těsto úplně po okraj, během pečení vyskočí. Celkem jsem z téhle dávky naplnila asi 38 košíčků. Pečeme při 170°C asi 12-15 min. Po upečení jsem je pomocí vidličky hned vyndala na tác.



    Po upečení košíčků si připravíme krém. Smetanu ke šlehání ušleháme ručním šlehačem. Potom pomalu zašleháme i tvaroh a podle chuti cukr. Doporučuji dát na chvíli do lednice a poté cukrářským sáčkem nastříkat na košíčky. Tento krém trochu připomíná krém z bavorských vdolečků a je lehčí a "svěžejší" než klasický z másla. Pro kakaomily z naší rodiny jsem některé přes sítko posypala kakaem :). 


Dobrou chuť a veselé Velikonoce :)!



středa 9. dubna 2014

Jarní rodinné focení II.

     Protože fotek je spoustu (a věřím, že pěkných), zveřejňuji pár dalších pro kochání a zlepšení nálady, když se venku tak citelně ochladilo :).






pondělí 7. dubna 2014

Jarní rodinné focení

     V tomhle krásném počasí a s takovou úžasnou společností se mi tentokrát fotilo úplně samo :). Není se pak čemu divit, že vznikly takhle pěkné fotky :).








sobota 5. dubna 2014

Zřícenina Strádov

 
     Asi rok poté, co jsme se neúspěšně pokusili vydat na zříceninu Strádov, jsme se rozhodli to zkusit znovu. Tentokrát však vyzbrojeni větším odhodláním (a také GPSkou). Auto jsme nechali v Práčově u hřbitova a vydali se směrem k bráně do Slavické obory. Obora je otevřena jen 4 měsíce v roce (únor, březen, červenec a srpen). Zřícenina se však nachází v části, která už by měla být nově přístupná po celý rok. Stačí jen tuto bránu (a plot u ní) obejít směrem nalevo a dostat se tak na malou asfaltovou cestičku. Po cestičce poté dorazíte po malých serpentinkách až k řece, kde se dáte na rozcestí doleva.



    Dále jsme pokračovali po cestičce podél řeky až k mostu. Kousek za ním už vede cedule se šipkou doprava na kopec na zříceninu.




   
    Po obhlídce zříceniny jsme se rozhodli slézt dolů zpět na cestičku a pokračovat dále po cestě (dle mapy měla cesta vést až k přehradě u Práčova a mostu). No, cesta tam vedla a byla moc pěkná... Jenže na konci mostu se nacházela brána Vodního díla, která nám jaksi nedovolila projít... Takže abychom se nemuseli vracet stejnou cestou, vyšlápli jsme si o kousek zpět takový menší krpálek nahoru až k chatové osadě a obešli tak přehradu až na její druhý konec. Ocitli jsme se tak dokonce ještě ve Svídnici a do Práčova jsme museli pěkně do kopečka došlapat. Odměnou však byly ovečky po cestě a především tedy tři malá jehňátka :).





středa 2. dubna 2014

Sesterské focení s Marťou a Barčou

    V poslední době absolutně (ale opravdu absolutně) nestíhám. A to většinou ani fotit.. Proto jsem byla ráda, že se naskytla příležitost vyrazit si za tak hezkého počasí s tak milou sesterskou společností do Slatiňanského parku.